Provinilé radosti

Dnes na Bílou sobotu se má vymetat. Všechen nepořádek nejen z bytu, ale i z hlavy. Tak se ptám, kdo mi do ní napasoval šanon s přelepkou guilty pleasure, volně přeloženo, radosti, za které se mám cítit provinile, chcete-li tajné neřesti. Je potřeba ho taky nemilosrdně vyhodit?

Jistě, když budu mít radost z toho, že trhám žábám nožičky nebo obtěžuju malé chlapce na hřišti, není to nejenže radost správná, je to dokonce trestný čin! O tom žádná, ale proč bych měla skrývat,

že si pouštím romantické seriály,

že mám v záhonu barevnýho šneka a na schodech demode dřevěnou kočku,

že když slyším staré Modern Talking, začnu se pohupovat do rytmu a přiblble koukám z okna (když kdysi pořád kvíleli z rádia, prožívala jsem svou největší lásku),

že si kupuju časopis o záhadách a dokonce jsem si ho předplatila a dokoupila pár starých čísel,

že si ho čtu večer před spaním a pak se trochu bojím,

že jím nutelu ze skleničky a nevím, kdy přestat,

že místo dlouhý túry, radši sedím na louce a poslouchám, jak zvoní kytky,

že miluju obrazy ze starých půd, nejvíc ty s krajinkami, a věším je bez ladu skladu, kam se dá,

že jsem některý filmy viděla dvacetkrát, a Bergman to není,

že oříšky nesypu způsobně do misky, ale vyžírám sáček,

že dokážu, když mě to baví, mluvit po telefonu tři hodiny, 

že jsem na dovolené ochotná platit hříšný peníze za ubytování, protože útulno je pro mě zásadní,

že dokážu spát do deseti a pak celej den pobíhat po bytě v županu,

že mám ráda dny, kdy nic nemusím, ale vůbec nic,

že mám ráda dny, kdy si můžu dělat, co chci,

že prostě můžu mít ráda, koho chci, co chci...

Takže co s guilty pleasure o Bílé sobotě? Rozhodně nevyhazovat! Jen na šanonu škrtnout slovo Provinilé. Ať zbydou jen Radosti.

Krásné Velikonoce, mojí milí!