Nejít proti sobě

Tyhle dny jsou docela perný. Dala jsem v práci výpověď. Kdybych to neudělala, šla bych proti sobě. Jak ze mě spadlo napětí, zčervenalo mi oko. Moje specialita. Takže nemocniční pohotovost, několik hodin čekání, doktor, co nadává jiné pacientce, že si nevzala brýle. Má, chudák, zalepenou půlku obličeje, takže kdo ví, k čemu by jí byly. A to k zubaři taky chodíte bez zubů? Hulvát jeden, sedím vedle s panenkou, co mívají zasloužilí uživatelé drog, a ani nemám sílu mu říct, že se chová jako pitomec.

Do toho nepokoje v Americe. Dcera mi ukazuje videa, co natočili účastníci demonstrací. Brečím. Ona na to, že mě nechce rozrušovat. A já, ať to klidně dělá. Protože před tímhle se mi oči zavírat nechce, panenkanepanenka. Země, kde rasismus není jen slovo v encyklopedii. Ta, kde je svoboda a spravedlnost nade vše, ale když se jí chce jeden domoct, dostane leda gumovým projektilem do nohy, když bude mít štěstí a neublíží mu víc. Policie, kterou na vlastní lidi poštvala vláda. Stejná vláda, která nebyla schopná nahlas a jasně říct, stala se vražda, prachsprostá vražda a všichni, kdo se na ní podíleli, za ni budou jako za vraždu potrestáni. Omlouváme se rodině, omlouváme se všem a uděláme všechno proto, aby se to už neopakovalo. Místo pár jednoduchých vět další násilí. Moc bílého muže, co si myslí, že nad něj není. A přitom zaleze jako skunk do nory. Moc těch, kteří sami sebe postavili před stovkami let na piedestal. Někde uvnitř se o něj bojí a hlodá je černé svědomí, jak jinak vysvětlit hysterické násilí.

Brečím i když čtu diskuze pod články v českých médiích.

Přemýšlím, kde začíná zlo. Má věčná otázka. A třeba i tam někde v bezejmenné ordinaci, kde jeden z pozice své síly a postavení řve na druhého, v tu chvíli slabého?

Neumím to řešit, nejsem hrdina, i když na pár demonstracích už jsem byla. Jediný, co mě napadá: začni u sebe, udělej, co je v tvých silách, abys byla spokojená, protože pak budeš laskavá bez potřeby povyšovat se a být zlá na druhé. Jistě, pokud mi dá pánbůh šanci, abych to tak mohla provést.

Tak prosté se to zdá. Tak těžko se to někdy žije.

Fotka od Alexandr Ivanov z Pixabay