Jistá paralela

Zrovna mi z Košíku přivezli nákup a já si uvědomila, jak snadný to dřív, před pandemií, bylo, i když jsem si někdy sama pro sebe brblala, že musím zase do obchodu a tahat těžký tašky. K autu, samozřejmě. Teď si počkám, až mi přijde sms, vyzvednu za dveřmi zásilku, zamávám řidiči a usměju se na něj, což mu je přes roušku úplně jedno. A pak to začne. Pořád totiž ještě desinfikuju a dávám do karantény. Kočíčí kapsičky klidně tři dny vydrží, sušenky a mrkev to taky zvládnou, třídím jídlo. Jako první páni a dámy na holení, tedy na omytí, přijdou nanuky, mražená zelenina a klobásky od Lindy McCartney, naše guilty pleasure, takže do dřezu, namydlit, opláchnout, osušit, do mrazáku. Jo, vlastně ještě jsou tady jogurty, tak ty taky pod vodu. A salát do igelitu a do karantény v ledničce (to ostatní je v předsíni). Pak všechny plochy utřít, zase vodou a mýdlem a umýt ruce a můžu jít znovu psát, nebo prostě něco dělat.

Co mi to jenom připomíná? Jo, něco podobnýho jsem už zažila, stejně jako každá máma, proto mi to vlastně ani nepřijde divný nebo nějak zvlášť obtěžující. Když máte mimino, vlastně taky pořád něco omýváte, utíráte, nosíte sebou různý pomůcky, který by se mohly hodit na očistu, na hraní, k jídlu, pro nenadálý příležitosti. Musíte zpomalit, slevit z pohodlí, na chvíli ze svýho života vyřadit některý věci, na oplátku jiný přimout, ty podstatný. Musíte víc přemýšlet i víc dát na intuici, být ve střehu, vyměnit já za my. Přijmout, že se svět změní, je krásnej, protože do něj vleze zázrak každodenních drobností, který je prostě nutný vykonat.

Nechci přirovnávat mateřství k pandemii! To vůbec! Jen mě napadlo, jestli v tom není trochu vzkaz. Zase se starejte, pečlivě, s rozvahou a hlavně s láskou, umíte to. A bude dobře. Nazdar.

Fotka od S. Hermann & F. Richter z Pixabay